Nový Střední východ? Netanjahu usiluje o mírovou smlouvu se Sýrií!

Nový Střední východ? Netanjahu usiluje o mírovou smlouvu se Sýrií!

Prof. Dr. Gencer Özcan působil v letním semestru 2025 jako hostující profesor Azize Nesina na Viadrině. Vyučoval kurz Current Issues in the Middle East, který zkoumá politický vývoj v této oblasti zmítané konflikty. Özcan, který vystudoval Fakultu politických věd Ankarské univerzity a získal doktorát na Univerzitě Boğaziçi, je členem Fakulty mezinárodních vztahů Istanbul Bilgi University od roku 2009. Jeho odbornost zahrnuje politické dějiny Turecka, rozhodovací procesy v zahraniční a bezpečnostní politice, ale i tureckou politiku vůči Blízkému východu a vztahy s Izraelem, např. europa-uni.de hlášeno.

Kurz přitahuje různorodou skupinu zahraničních studentů a podporuje motivující atmosféru semináře. Ústředním cílem je ukotvit současný vývoj na Blízkém východě v historickém kontextu. Témata jako arabské jaro, vzestup Islámského státu a události od 7. října 2023 v Gaze a Izraeli jsou pokryty. Özcan zdůrazňuje důležitost humanitární perspektivy při projednávání citlivých otázek a analyzuje dědictví arabských povstání. Podle Özcana tato povstání vytvořila prostředí pro mezinárodní intervenci a nevedla k demokratické transformaci regionu.

Role Abrahamových dohod

Ústředním prvkem v Özcanově diskusi je „Pax Abrahamica“, nový regionální řád, který vzešel z Abrahamových dohod z roku 2020. Tyto dohody přispěly k nadějím Izraele na rozšíření spolupráce s arabskými státy, zejména po skončení války proti Íránu. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu vyjádřil smířlivé tóny a zdůraznil, že nastal čas míru. Média informují o možném velkém blízkovýchodním mírovém plánu, který by mohl být brzy schválen, přičemž dohoda se Sýrií je těsně před podpisem, jako např. nzz.ch hlášeno.

V Tel Avivu plakáty se sloganem „Je čas na nový Střední východ“ propagují rozšíření těchto dohod. Netanjahu plánuje vyjednat obnovu Sýrie s bývalým vůdcem syrských rebelů Ahmedem al-Sharaa. V Libanonu však existuje odpor vůči diktovanému míru, zatímco Saúdská Arábie pod korunním princem Mohammedem bin Salmánem vyjadřuje zájem o normalizaci, ale na oplátku požaduje palestinský stát v hranicích z roku 1967.

Kritika politické rétoriky

Özcan poznamenává, že evropští studenti jsou při diskusích o otázkách Blízkého východu často kritičtější a lépe informovaní než mainstreamová média. Zatímco Netanjahu požadavek na palestinský stát odmítá, jeho koaliční partneři mají na programu dvoustátní řešení. Ministr financí Bezalel Smotrich zdůrazňuje, že mírová dohoda je možná pouze se zeměmi, které nepodporují palestinský stát. Tato politická dynamika vyvolává otázky ohledně budoucích akcí izraelské vlády a potenciálu pro mír na Blízkém východě.

Celkově lze říci, že Özcanův přístup k výuce a vývoj na Blízkém východě ilustrují složité geopolitické napětí a potřebu porozumět mu v kontextu historie. Současné události kolem Abrahamových dohod by mohly být zásadní pro budoucí stabilitu v regionu.