Autonomie kolektivního vyjednávání posílena: příplatky za noční práci jednotně zvýšeny!

Autonomie kolektivního vyjednávání posílena: příplatky za noční práci jednotně zvýšeny!

Spolkový ústavní soud 10. dubna 2025 v průlomovém nálezu jasně řekl, že strany kolektivního vyjednávání jsou vázány obecným principem rovnosti základního zákona. Toto rozhodnutí se dotýká zejména předpisů o příplatcích za noční práci a mohlo by mít dalekosáhlé důsledky pro autonomii kolektivního vyjednávání. Soud rozhodl, že se všemi zaměstnanci musí být zacházeno stejně, pokud neexistují objektivní důvody pro nerovné zacházení. Rozlišení různých příplatků ve výši 25 % pro pravidelně pracující zaměstnance v nočních směnách a 50 % pro zaměstnance s nepravidelným provozem bylo považováno za nepřípustné, protože pro toto rozlišení nebyl objektivní důvod.

Zaměstnavatelé v řízení zakročili proti rozsudku Spolkového pracovního soudu, který nařídil úpravu příplatků. To stanovilo 50% příplatek pro všechny noční pracovníky a odvolávalo se na čl. 3 odst. 1 základního zákona, který nejen odkazuje na práva zaměstnanců, ale také jasněji definuje příplatky, které mají být poskytovány. Zaměstnavatelé podali ústavní stížnosti s odvoláním na čl. 9 odst. 3 základního zákona, který chrání svobodu sdružování. Spolkový ústavní soud nicméně shledal, že závazek stran kolektivního vyjednávání k zásadě rovnosti je nedotknutelný.

Autonomie kolektivního vyjednávání a princip rovnosti

Rozsudek má jasnou a přímou souvislost s autonomií kolektivního vyjednávání. Soudci rozhodli, že strany kolektivního vyjednávání mají „primární nápravnou pravomoc“ k nápravě neodůvodněného nerovného zacházení. To znamená, že soudy mohou zasáhnout, ale pouze v případě, že strany kolektivního vyjednávání neplní své povinnosti. Při revizi předpisů zůstává nejasné, jak budou pracovní soudy reagovat, pokud strany kolektivního vyjednávání neprovedou nápravu. Relevance tohoto rozsudku dalece přesahuje zde diskutovaná řízení a mohla by mít dopad i na velké množství dalších kolektivních smluv a jejich bonusových předpisů.

Ústavní stížnosti podané profesory a právníky jako Prof. Dr. Jacobs a Prof. Dr. Malorny obsahovaly přes 35 000 stran a stanovily váhu tohoto problému. Přesný dopad rozhodnutí na stávající kolektivní smlouvy a budoucí judikaturu se teprve uvidí, zejména s ohledem na požadavky Evropského soudního dvora na antidiskriminační právo.

Judikatura a kolektivní smlouva

Rozhodnutí Spolkového ústavního soudu vychází z předchozí právní úpravy, která považuje kolektivní smlouvy za ústřední prameny práva v pracovním právu. Tyto smlouvy upravují práva a povinnosti stran kolektivního vyjednávání a třetích osob a mají jak smluvní právo, tak normativní zaměření. Standardizace stranami kolektivního vyjednávání probíhá v souladu se zásadou rovnosti, což vyžaduje další upřesnění v současné judikatuře. Federální pracovní soud v minulosti diferencoval bonusové předpisy, ale tuto praxi nyní ústavní soudci zpochybnili.

Toto zásadní rozhodnutí by mohlo nejen formovat budoucí praxi příplatků za noční práci, ale také osvětlit obecné principy autonomie kolektivního vyjednávání a rovného zacházení v širším kontextu. V budoucnu by strany kolektivního vyjednávání mohly čelit novým výzvám, protože jsou konfrontovány s požadavky principu rovnosti a zajištění spravedlivých pracovních podmínek.

Do budoucna zůstává zásadní legislativní a právní akceptace rozhodnutí, aby byly splněny požadavky na rovné zacházení v pracovněprávním vztahu a zároveň byla zachována autonomie kolektivního vyjednávání. Dopad na antidiskriminační právo a případné reakce Evropského soudního dvora stále čekají. Diskusi o reformě a úpravě kolektivních smluv tento rozsudek jistě podnítí.

law-school.de uvádí, že… | legal-lawyer-krau.de uvádí, že… | bundesverfassungsgericht.de poskytuje informace o...