Skandál Ceny za literaturu: Senát v Brémách políbí Güntera Grasse z očí!
Článek vrhá světlo na skandál s cenou za literaturu z roku 1960 zahrnující Günter Grass a výzkum studentů na FernUni Hagen.

Skandál Ceny za literaturu: Senát v Brémách políbí Güntera Grasse z očí!
18. srpna 2025 si připomínáme výročí skandálního incidentu v německé literární historii, který měl hluboký dopad na udělování cen. V roce 1960 brémský senát zrušil udělení literární ceny Günteru Grassovi za významné dílo „Plechový bubínek“. Senát toto rozhodnutí odůvodnil „morálními důvody“ a šel tak proti porotě, která zase souhlasila s udělením ceny. V letech od roku 1954 nebyla literární cena udělena pouze Grassovi, ale také známým autorům jako Ingeborg Bachmann a Paul Celan. Výsledný skandál vedl v roce 1962 k zásadní reformě literární ceny, kterou od nynějška uděluje nezávislá nadace, aby se předešlo takovým kontroverzím jako např. fernuni-hagen.de hlášeno.
Skupina studentů z FernUniversität v Hagenu intenzivně studovala archivní dokumenty incidentu. Při svém bádání ve státních archivech a mediálním archivu Güntera Grasse narazili na zajímavé podrobnosti o tehdejších debatách. Kerstin Herrnkind, jedna ze studentek, dokázala navázat osobní vztah k tématu díky své předchozí práci v taz v Brémách. Annemarie Mevissen, která sloužila jako senátorka pro mládež v roce 1960, byla ústřední postavou sporu a byla za své rozhodnutí masivně kritizována. Veřejný názor na její hodnocení byl takový, že ocenění odmítla z důvodu ochrany nezletilých. Mevissen vyjádřila ambivalenci ohledně knihy, kterou považovala za cestu ke světové literatuře, ale podle výzkumu studentů viděla její části jako „vyloženě perverzní“.
Význam slova „plechový bubínek“
„Plechový bubínek“ vydaný v roce 1959 vypráví příběh malého Oskara Matzeratha, který se ve třech letech rozhodne přestat růst. Kniha není jen autobiografickým románem, ale zabývá se i zkušenostmi během národního socialismu a poválečného období v Gdaňsku. Je považován za jeden z nejvlivnějších německých románů 20. století a odráží složité mechanismy sociální represe. Grassovo dílo bylo literárním i společenským příspěvkem k vyrovnání se s minulostí.
Sám Günter Grass, narozený 16. října 1927 v Gdaňsku, zanechal kontroverzní odkaz. Jeho život a dílo nelze nahlížet bez kritického pohledu na dobu, ve které sloužil jako voják ve Waffen-SS. Toto členství opakovaně vyvolalo vážné debaty o jeho morální autoritě. Grass, který zemřel v roce 2015, byl přesto známý jako nositel Nobelovy ceny za literaturu a kritický intelektuál. Jeho politická prohlášení a závazek, zejména vůči SPD, utvářely jeho veřejný obraz. Později vyvolala rozruch báseň „Co je třeba říci“ a byla kritizována jako antisemitská, což opět vedlo k rozdělení,](https://www.fr.de/kultur/literatur/guenter-grass-biografie-literatur-nobelpreis-zweiter-weltkrieg-kontroversen-92723506.html) Zimmermann má ve své obsáhlé biografii Grass nabídky.
Aktuální vývoj v souvislosti s Günterem Grassem
V současnosti diskuse nadále vrhá stín na nadaci Güntera Grasse, která uděluje literární cenu „Albatros“. Americký autor Dave Eggers, který byl pozván na nadcházející předávání cen, svou účast v krátké době zrušil. Ve svém prohlášení kritizoval potřebu zabývat se Grassovými kontroverzními výroky o Izraeli a Íránu. Eggersovo odmítnutí není namířeno proti nadaci nebo samotné ceně, ale odráží hluboký konflikt, který utváří Grassův odkaz. Nadace Güntera Grasse uděluje vysoce dotovanou literární cenu, která se od roku 2006 uděluje každé dva roky, finanční odměnou ve výši 40 000 eur. Eggers a jeho překladatelé se o tuto cenu dělí za dílo „Zeitoun“, které je považováno za prosbu o morální odvahu. V ceně porota ocenila i vynikající překlad Ulrike Wasel a Klause Timmermanna.