Papež František: Dědictví plné rozporů a výzev!

Papež František: Dědictví plné rozporů a výzev!

22. dubna 2025 zemřel papež František na Velikonoční pondělí ve věku 88 let. Jeho pontifikát byl poznamenán rozsáhlými změnami a množstvím výzev, které ovlivnily nejen katolickou církev, ale i svět jako celek. Profesor Michael Seewald z univerzity v Münsteru bilancuje a popisuje Františka jako osobnost, která byla mnohými vnímána jako „velmi přístupná“, zejména v roli pastora. Přesto jako nejvyšší představitel katolické církve mohl také působit odtažitě.

Seewald poukazuje na to, že František je často považován za „nedokončeného“, což je přesný popis jakéhokoli papežství. Zvláště pozoruhodný je význam, který přikládá ekonomické kritice a environmentální etice, které měly dopad za hranice katolické církve. Stal se hlasem pro znevýhodněné a vehementně vedl kampaň za ochranu klimatu. Jeho reformy uvnitř církve však vykazují smíšený výsledek.

Reformy a výzvy

František měl velké ambice reformovat církev, ale aniž by ji zcela přeměnil. Požadavek na duchovně-pastorační kvantový skok byl ústředním zájmem jeho funkčního období. Pozoruhodným krokem během vánoční recepce v roce 2014 byl „katalog nemocí“ z římské kurie, který odsuzoval problémy, jako jsou pocity nepostradatelnosti a duchovní zkamenění. Jeho cílem bylo učinit kurii více misionářskou a posílit roli laiků a žen ve vedoucích pozicích, zejména v novém základním zákoně, který vstoupil v platnost v den Letnic 2022.

František provedl četné reformy, zejména ve vatikánských financích, a omezil „starou mši“. Začátkem roku 2021 také zavedl „synodální proces“, který měl podporovat nový typ rozhodování v církvi. Tyto přístupy demonstrují snahu o dialog přes denominační a politické hranice a hledání odpovědí na výzvy moderního světa.

Dědictví milosrdenství

Ústředním tématem jeho pontifikátu bylo milosrdenství, které zakotvil nejen v nauce, ale i v skutcích. V listopadu 2015 zahájil „Svatý rok milosrdenství“ ve Středoafrické republice. František se vždy snažil stavět mosty, zejména v dialogu s jinými náboženstvími, například prostřednictvím deklarace z Abu Dhabi, která vytvořila nové přístupy v mezináboženské spolupráci.

Když však došlo na otázky sociální spravedlnosti a rovnosti, jeho reformní výsledky často zaostávaly za očekáváním. Přestože kritizoval poměry v římské kurii a chování některých hodnostářů, jeho výroky o právech žen a párech stejného pohlaví často zůstávaly pouze rétorického charakteru. To vedlo k určité míře nejistoty ohledně konkrétní realizace jeho teorií a ideálů.

Seewald vnímá nadcházející konkláve jako významný moment, který není jen o volbě nového papeže, ale také o rozhodujících rozhodnutích o směřování budoucnosti katolické církve. František nikdy nechtěl být považován za velkého teologa a neměl pro příští konkláve ani teologické názory, ani konkrétní favority.

Záznam jeho pontifikátu ukazuje, že papež František měl trvalý a komplexní dopad na katolickou církev i mimo ni. Výzva naplnit požadavek „světové církve“ zůstává ústředním bodem diskuse jeho nástupců a celé katolické komunity. I když se na něj bude vzpomínat jako na povzbuzovatele a reformátora, odhalí se také hlubší rozpor mezi stanovenými cíli a realizovanými změnami.

uni-muenster.de uvádí, že Francis je připomínán jako hlas znevýhodněných a bojovník za environmentální a ekonomickou kritiku. vaticannews.va pojednává o komplexních reformách jeho pontifikátu a o výzvách, které představují. Seewald na závěr poznamenává, že každé papežství má za sebou řadu úspěchů i porážek a František není výjimkou.