Arktický mořský led taje: dramatické varovné signály pro budoucnost!

Arktický mořský led taje: dramatické varovné signály pro budoucnost!

Nová studie zveřejněná 14. dubna v časopise Příroda komunikace publikoval, vrhá světlo na složité transportní mechanismy živin a znečišťujících látek ze sibiřských řek do Arktidy. Mezinárodní výzkumný tým pod vedením Bristolské univerzity shromáždil poznatky z největší arktické expedice, expedice MOSAiC. Výzkumná loď POLARSTERN se celý rok unášela v mořském ledu a poskytla cenné údaje o transpolárním unášení, důležitém oceánském proudu v Severním ledovém oceánu, který přenáší sladkovodní i pozemské materiály.

Výzkum ukazuje, jak funguje transpolární drift a které faktory, včetně rostoucích teplot, ovlivňují šíření znečišťujících látek. Podle studie se látky ze sibiřských řek dostávají transpolárním driftem do centrálního Severního ledového oceánu a přesouvají se dále do severního Atlantiku. To platí jak pro přírodní látky, jako jsou živiny a stopové prvky, tak pro antropogenní polutanty, včetně mikroplastů a těžkých kovů. Výzkum dokumentuje významné změny ve složení sibiřské říční vody podél trasy driftu.

Vliv mořského ledu na hromadnou dopravu

Ústředním zjištěním studie je aktivní role mořského ledu v redistribuci látek. Mořský led absorbuje materiály z mnoha řek, a proto hraje klíčovou roli v transportu živin a znečišťujících látek. Výzkumný tým provedl analýzy izotopů kyslíku, neodymu a vzácných zemin ve vzorcích mořské vody, mořského ledu a sněhu, což jim umožnilo vysledovat původ látek přepravovaných v řekách.

Studie také zpochybňuje společný předpoklad, že transpolární drift je stabilní „dopravní pás“ pro říční vodu. Místo toho nová zjištění ukazují, že drift je prostorově a časově proměnný. Tato pozorování poskytují jedinečné celoroční pozorování, které rozšiřuje chápání oceánského systému a má důležité důsledky pro předpovídání změn v arktické hromadné dopravě.

Klimatické změny a jejich důsledky

V kontextu současných klimatických změn je alarmující, že zima 2025 byla v Arktidě mimořádně teplá. Teploty severně od Grónska byly kolem 10 stupňů nad dlouhodobým průměrem, což vedlo k výraznému omezení tvorby mořského ledu. Satelitní data ukazují, že ledová plocha se 13. dubna 2025 zmenšila na 12,6 milionů kilometrů čtverečních. Jde o nejmenší plochu od začátku měření před téměř 50 lety a o 5,4 procenta menší než průměr z let 1981 až 2010, uvádí NDR.

Výzkumník klimatu Dirk Notz varuje, že Arktida vstupuje do období tání, které trvá až do září, s tenkou a zranitelnou ledovou pokrývkou. Výzkumy a pozorování ukazují, že globální oteplování je hlavním faktorem za tímto táním ledu, ke kterému v Arktidě dochází čtyřikrát rychleji, než je celosvětový průměr. Od té doby se údaje o spotřebě dramaticky zhoršily: od předindustriálních dob ztratila arktická ledová plocha polovinu svého objemu, z necelých osmi milionů kilometrů čtverečních (1850–1900) na současné sotva čtyři miliony.

Modelové výpočty IPCC naznačují, že Arktida by mohla být do poloviny století dokonce bez ledu, pokud nebude implementována dostatečná ochrana klimatu. Notz se domnívá, že v příštích pěti až 25 letech musíme v Arktidě očekávat první léto bez ledu; i když budou splněny všechny klimatické cíle, očekává se globální oteplení o 2,7 stupně do roku 2100.

Pokračující úbytek mořského ledu nejenže představuje ekologická rizika, ale mohl by také poskytnout ekonomické příležitosti, jako je zvýšení komerční lodní dopravy. Zároveň ale vážně ohrožuje tamní živočišné druhy, zejména lední medvědy, a kvůli tajícímu grónskému ledovému příkrovu by mohl do roku 2100 způsobit zvýšení hladiny moří až o jeden metr. Na tento vývoj musíme urychleně reagovat, abychom zachovali životní podmínky v Arktidě.