Květinové proužky přitahují motýly – ale to pro biodiverzitu nestačí!

Květinové proužky přitahují motýly – ale to pro biodiverzitu nestačí!

Květinové pásy mezi ornou půdou jsou velmi oblíbené jako agroenvironmentální opatření, jako je kupř Univerzita v Göttingenu hlášeno. Tato opatření přitahují četné návštěvníky květin, jako jsou motýli a divoké včely, a pomáhají zkrášlovat krajinu. Zastřešujícího cíle druhově bohaté zemědělské krajiny však nebude dosaženo, pokud se prostě vytvoří květinové pásy. Univerzitní vědci v časopise Biological Conservation zdůraznili, že účinná ochrana biologické rozmanitosti vyžaduje také stanoviště mimo obdělávané oblasti.

Zemědělství a jeho expanze patří mezi hlavní příčiny celosvětového úbytku druhů. Pro udržitelnou podporu biologické rozmanitosti je zásadní vytvářet různé typy stanovišť. Jednoleté květinové pásy jsou v Evropské unii poměrně běžné, ale jejich dopad je omezený, protože podporují pouze omezený rozsah druhů. V této souvislosti je zdůrazněna potřeba přijmout opatření na úrovni krajiny spíše než se soustředit pouze na dočasná řešení.

Rozmanitost stanovišť je klíčová

K dosažení cíle biologicky rozmanitého zemědělství by měla být podporována stanoviště, jako je orná půda obsahující různé plodiny, a také jednoletá a víceletá stanoviště. Mezi další důležité prvky patří jak tekoucí, tak stojatá voda. Zmenšením orné půdy lze vytvořit více okrajových struktur pro různé druhy zvířat. Různě strukturovaná stanoviště se vzájemně doplňují v dostupnosti zdrojů a jsou nepostradatelná pro podporu ekosystémových služeb, jako je opylování a biologická kontrola škůdců.

K dosažení těchto cílů je nezbytná úzká spolupráce mezi zemědělci a dalšími aktéry. Prof. Dr. Teja Tscharntke zdůrazňuje význam společného úsilí při navrhování zemědělské krajiny šetrné k biologické rozmanitosti. Původní publikace těchto poznatků v odborné literatuře je v práci Teji Tscharntke et al. nalezený v Biological Conservation.

Strategie zabezpečení krajinných prvků

Komplexní ochrana a zachování biodiverzity na zemědělské půdě charakterizuje snahy NABU, která ve spolupráci s Leibniz Centrem pro výzkum zemědělské krajiny (ZALF) zadala studii na zvýšení krajinných prvků v Braniborsku. Tato studie ukazuje, že využití alespoň 10 % zemědělské krajiny pro prvky, jako jsou živé ploty, květinové pásy a malé vodní plochy, je zásadní.

Strategie vědců má zajistit, aby do zemědělské produkce bylo integrováno více krajinných prvků, aniž by to mělo negativní dopad na výnosy. Zavedení termínů jako „chladné skvrny“ pro strukturálně slabá společenství objasňuje, kde mohou mít krajinné prvky největší pozitivní účinky. NABU rovněž vyzývá k jednotné definici krajinných prvků a také ke koordinovanému vztahu mezi regulačním a finančním právem, aby bylo zajištěno udržitelné uplatňování těchto prvků.

Nakonec je třeba zmínit, že německá rozvojová spolupráce zásadním způsobem přispívá k zachování zemědělské rozmanitosti. Prosazováním agroekologických principů a regionálních cyklů je možné trvale využívat a šetřit přírodní zdroje. Podpora venkovského obyvatelstva v partnerských zemích s tradičními metodami zemědělství a chovu dobytka je důležitým krokem k posílení práv zemědělců na místní osivo.

Je zdůrazněna úloha drobných zemědělců ve šlechtění rostlin a produkci semen, stejně jako rovný přístup k půdě, zejména pro ženy a domorodé komunity. Zajištěná práva na půdu jsou proto předpokladem udržitelného rozvoje ve venkovských oblastech, který v konečném důsledku také podporuje zachování biologické rozmanitosti. Více informací o těchto iniciativách viz BMZ.