Výzkum odhaluje: Jak naše buňky bojují s viry sebezničením!

Výzkum odhaluje: Jak naše buňky bojují s viry sebezničením!

Mezinárodní studie zkoumá, jak lidské buňky reagují na virové útoky. Výzkum ukazuje, že viry, jako je virus herpes simplex 1 a viry chřipky, blokují ukončení transkripce. To vede k tvorbě nepřirozeně dlouhých molekul RNA, které nelze převést na proteiny a potlačují antivirovou obranu. Tento objev by mohl umožnit dalekosáhlé terapeutické strategie k posílení imunitního systému a léčbě nemocí, jako je rakovina.

Výzkumný tým zapojený do této studie pochází z různých měst, včetně Philadelphie, Charlestownu, Chengdu a Hannoveru. Tato spolupráce byla nápomocná při prohlubování našeho chápání virových infekcí a jejich účinků na naše buňky.

Antivirové obranné mechanismy

Příliš dlouhé molekuly RNA, které se tvoří v buňkách, tvoří tzv. levotočivé dvouřetězce (Z-RNA). Ty jsou rozpoznávány proteinem ZBP1. Z-RNA vznikají v oblastech genomu, které pocházejí z předchozích virových infekcí. Evoluce umožnila tuto virovou sabotáž proměnit v účinnou obrannou strategii.

Když buňky zaznamenají takové poruchy, rozpoznají poplašný signál a aktivují program sebezničení. Tento program, který zahrnuje takzvanou regulovanou buněčnou smrt, je zásadní pro zastavení replikace viru. ZBP1 hraje ústřední roli, protože rozpoznává Z-DNA i Z-RNA a vyvolává různé formy buněčné smrti, jako je apoptóza a pyroptóza.

Význam mimo virové infekce

Důležitost těchto zjištění však přesahuje boj s viry. Nabízejí také nové perspektivy pro léčbu autoimunitních onemocnění a zdokonalování vakcín a imunoterapie rakoviny. Aktivace ZBP1 může být také spuštěna různými viry, jako jsou MCMV, HSV-1 a viry chřipky A (IAV), což otevírá další příležitosti ke studiu imunitních reakcí.

V rámci DFG postgraduální školy ACME bude výzkum těchto mechanismů pokračovat až do dubna 2026. Zkoumá se, do jaké míry ZBP1 ovlivňuje imunitní snímání a imunitní odpověď u virových infekcí a jaký vliv má na rozvoj zánětu.

Koordinace mezi vrozenými a adaptivními imunitními reakcemi je nezbytná pro účinnou kontrolu patogenů. Vrozená imunita zasahuje do časných stadií infekce, zatímco adaptivní reakce se aktivuje při nedostatečné vrozené imunitě. Vrozené lymfatické buňky (ILC) mají v tomto procesu také velký význam, protože rychle reagují na patogeny a v interakci s T buňkami a B buňkami řídí imunitní odpověď.

Tyto poznatky o imunitní odpovědi jsou zásadní pro boj s akutními i chronickými infekcemi. Udržování imunologické paměti také hraje ústřední roli při poskytování dlouhodobé ochrany proti recidivujícím patogenům.