Průlom ve výzkumu CMT: Nová naděje pro nervové buňky!

Průlom ve výzkumu CMT: Nová naděje pro nervové buňky!

Vědci z Univerzity v Kolíně nad Rýnem a Université d'Angers zkoumali mechanismus Charcot-Marie-Toothovy choroby (CMT) v průlomové studii. Toto onemocnění je nejčastějším dědičným nervovým onemocněním, které poškozuje nervové dráhy, které řídí pohyby svalů a přenášejí smyslový vstup. Současný výzkum se zaměřuje na typ 2A (CMT2A), ve kterém hrají zásadní roli mutace v genu MFN2. Výsledky byly nedávno zveřejněny v Journal of Cell Science.

Studie ukazuje, že mutace v genu MFN2 vedou k programované buněčné smrti (apoptóze), která nakonec vede k nevratné smrti nervových buněk. Doposud nebylo jasné, jak mohou různé mutace vyskytující se v genu MFN2 vést k podobným klinickým příznakům. Výzkumná skupina zjistila, že tyto mutace vykazují běžný vzor v lidských buněčných liniích, díky kterému jsou buňky náchylné k apoptóze.

Mechanismy a patofyziologie

Měření markerových proteinů ukázala, že buněčná smrt byla aktivována u všech zkoumaných mutací. Ukázalo se, že buněčná smrt byla spuštěna mutacemi v MFN2, pokud protein nebo příbuzné proteiny nebyly dostatečně přítomny. Překvapivě zvýšená hladina proteinu MFN2 dokázala částečně zmírnit některé dysfunkce. Experimenty na buňkách pacientů dále potvrdily tyto výsledky a ukazují, že CMT2A by mohla nabídnout centrální výchozí bod pro budoucí terapeutická opatření prostřednictvím signálu buněčné smrti.

Charcot-Marie-Toothova choroba typu 2A je autozomálně dominantní onemocnění, které může postihnout nejen periferní nervový systém, ale i centrální nervový systém. Klinické příznaky této poruchy zahrnují progresivní ztrátu citlivosti na končetinách a rozvoj pes cavus, deformity nohy. V posledních letech bylo identifikováno přes 100 patogenetických mutací v genu MFN2, ale vztah mezi klinickým fenotypem a genotypy zůstává nejasný.

Budoucí výzkumné přístupy

Studie zdůrazňuje, že transgenní myši s mutacemi MFN2 vykazují změny v mitochondriální distribuci a deficitech dýchacího řetězce. Tyto nálezy jsou zásadní pro pochopení rozmanitosti klinických projevů CMT2A a objasnění potenciálu pro specifické terapeutické intervence. Budoucí výzkum by měl dále prohloubit souvislost mezi mutacemi MFN2 a smrtí nervových buněk.

Kromě toho byla v literatuře popsána i další mitochondriální onemocnění jako Leber hereditary optic neuropathy (LHON), která se vyznačují specifickými mutacemi v mitochondriální DNA. Ty mimo jiné ukazují, jak mutace také způsobují sníženou syntézu ATP a zvýšené uvolňování volných radikálů, což vede k dysfunkci gangliových buněk sítnice. Takové výsledky by mohly být v budoucnu relevantní pro terapie, které jdou nad rámec čistých symptomů a řeší základní mechanismy.

Celkově výzkum CMT2A zdůrazňuje složité souvislosti mezi genetikou, buněčnou biologií a klinickými příznaky. Příležitosti plynoucí z tohoto výzkumu by mohly potenciálně poskytnout základ pro nové terapeutické přístupy, které pacientům s touto často ničivou nemocí zajistí lepší kvalitu života.