Nový průlom: Lepší předpověď onemocnění ledvin díky krevním testům!

Nový průlom: Lepší předpověď onemocnění ledvin díky krevním testům!

Výzkumný tým z Univerzita v Kolíně nad Rýnem vyvinula inovativní přístup k predikci progrese onemocnění ledvin. To se provádí pomocí vzorků krve a bylo identifikováno 29 specifických proteinů, které jsou spojeny s poklesem funkce ledvin. Těžištěm studie je autosomálně dominantní polycystická choroba ledvin (ADPKD), nejčastější dědičné onemocnění, které může v konečném důsledku vést k selhání ledvin.

Současný stav diagnostiky tohoto onemocnění je nepřesný a často závisí na složitých postupech, jako jsou snímky magnetickou rezonancí nebo genetické testy. Aby to vědci změnili, vyvinuli predikční model založený na proteomu založený na analýze více než 1 000 krevních vzorků od velké kohorty pacientů s ADPKD. Výsledky tohoto komplexního šetření byly publikovány v odborném časopisePříroda komunikacezveřejněno.

Vědecká spolupráce

Výzkumný tým vede profesor Dr. Roman-Ulrich Müller, hlavní řešitel atCECADa vedoucí výzkumné skupinyCMMC. Výzkum je podporován skupinou Computational Biology of Aging, kterou vede Dr. Philipp Antczak. K vytvoření proteomu krevních vzorků byla použita hmotnostní spektrometrie, která umožnila detailní analýzu proteinů zapojených do imunitního systému, transportu lipidů a metabolismu.

Díky těmto novým perspektivám mohou nyní vědci lépe pochopit, jak krevní bílkoviny odrážejí rychlost poklesu funkce ledvin. Cílem je zlepšit rutinní klinickou péči o pacienty s ADPKD prostřednictvím více individualizovaných léčebných přístupů.

Mechanismy onemocnění a biomarkery

Autozomálně dominantní polycystické onemocnění ledvin je charakterizováno nekontrolovanou tvorbou ledvinových cyst, která je způsobena mutacemi určitých genů. Hlasitý PMC Prevalence ADPKD je mezi 4 a 7 miliony lidí na celém světě a postihuje 7 až 15 % pacientů vyžadujících chronickou hemodialýzu. Významná část pacientů zůstává asymptomatická, což ztěžuje sběr spolehlivých údajů o prevalenci.

Mechanismus onemocnění významně ovlivňují proteiny polycystin-1 a polycystin-2. Nedostatek těchto proteinů vede k tvorbě cyst, což často vede ke konečnému selhání ledvin. Mezi další doprovodné faktory patří cyklické procesy závislé na AMP, které vedou k nekontrolované proliferaci buněk a akumulaci tekutin. Nové biomarkery pro ADPKD zahrnují markery zánětlivého a tubulárního poškození, které jsou spojeny se závažností onemocnění a mohou potenciálně sloužit jako časné indikátory progrese onemocnění.

Identifikace těchto biomarkerů by mohla významně zlepšit monitorování progrese onemocnění a umožnit vývoj specifického profilu pro ADPKD. Budoucí výzkum se zaměří na dopad stávající léčby na proteom a zaměří se na vývoj nových markerů založených na proteomu, které by mohly způsobit revoluci v klinické praxi.