Revoluce v energetickém sektoru: Nový vodíkový model vyvinutý pro Evropu!

Revoluce v energetickém sektoru: Nový vodíkový model vyvinutý pro Evropu!

Dne 27. května 2025 byl úspěšně dokončen projekt StEAM, významný výzkumný podnik Porúří univerzity Bochum a Univerzity Duisburg-Essen. To představuje model globálního energetického systému, který byl vyvíjen po dobu tří let s pomocí finančních prostředků Spolkového ministerstva hospodářství. Tento model si klade za cíl propojit sektor elektřiny a vodíku a je dostupný jako otevřený zdroj, což usnadňuje výměnu a další rozvoj metod. Výzkumníci zdůrazňují důležitost výměny s partnery z praxe během celého procesu.

Klíčový výsledek projektu ukazuje, že Evropa zaujímá zvláštní postavení: Zatímco kontinent dováží velké množství vodíku ze severní Afriky, zejména z Maroka, doprava v rámci Evropy probíhá převážně pomocí potrubí. Lodní doprava zůstává neatraktivní kvůli nedostatečnému spojení v některých regionech. Zvláště pozoruhodné jsou předpokládané dlouhodobé mezní náklady na vodík v Evropě, které se do roku 2040 mají pohybovat kolem 110 eur/MWh (ekvivalent přibližně 3,30 eur/kg vodíku).

Náklady a potenciál v jiných regionech

Pro srovnání, Jižní Amerika je regionem s výrazně nižšími dlouhodobými mezními náklady, které se pohybují kolem 80 eur/MWh (2,40 eur/kg vodíku). Velká vzdálenost však způsobuje neatraktivní dopravní podmínky v této oblasti. Odborníci poukazují na to, že kvalitnější a přepravitelnější deriváty by mohly být vyráběny lokálně a následně exportovány.

V kontextu evropské regulace zeleného vodíku, globálních kapitálových nákladů a náběhových omezení při rozšiřování obnovitelných zdrojů energie byla provedena řada případových studií. Vyvinutý model je určen k podpoře politiky a obchodu při rozhodování na základě dat.

Národní vodíkové strategie v globálním kontextu

V globálním kontextu se vodík (H2) stal klíčovým hráčem v budoucích systémech obnovitelné energie. Analýza z roku 2020 porovnávala vodíkové strategie 16 zemí a EU. Důraz je kladen na různé stupně specifičnosti, ohniska a cíle těchto strategií. Japonsko, Francie, Jižní Korea a Austrálie již zveřejnily hlavní strategie před nedávným vývojem, přičemž více než 20 zemí oznámilo nebo plánuje vodíkovou strategii do roku 2020.

Současné trendy ukazují, že po mírném poklesu vydávání v roce 2022 se počet nových plánů v roce 2023 zvýšil zpět na úroveň z roku 2021. Nyní existuje celkem 41 strategických dokumentů a čtyři revize na vládní úrovni. Očekává se, že země představující více než 80 % celosvětového hrubého domácího produktu vypracují do roku 2025 vodíkovou strategii.

Národní strategie se často zaměřují na snížení emisí skleníkových plynů, integraci obnovitelných energií a diverzifikaci zdrojů energie. Příležitosti pro hospodářský růst prostřednictvím nových pracovních míst a vývozu technologií jsou rovněž silně zdůrazňovány. Rozšiřování výrobní kapacity a nezbytná dopravní infrastruktura pro vodík zároveň vyžaduje koordinované veřejné financování a podporu.

Mezinárodní vodíková partnerství se stále více objevují prostřednictvím bilaterálních a trilaterálních dohod, ale realizace politických opatření často zaostává za definovanými cíli. V průběhu diskuse jsou výzvy i potenciál trhu s vodíkem jasně nastíněny a vyžadují celkovou strategii energetické politiky.

Další podrobné roční trendy a analýzy nákladů na výrobu vodíku naleznete ve zprávách z stiftung-umweltenergierecht.de a komplexní studie Světová energetická rada.