8. května: Den osvobození nebo stín minulosti?

8. května: Den osvobození nebo stín minulosti?

14. května 2025 odborníci a historici osvětlí probíhající debaty o osvobození od nacionálního socialismu a upozorní na jejich rozmanité perspektivy a historické souvislosti. Aktuální průzkum ZEIT provedený 27. března ukazuje, že více než polovina Němců by si přála konec diskusí o nacistické minulosti. Většina respondentů zároveň vyjádřila názor, že za zločiny národního socialismu je odpovědných pouze několik lidí a že společnost jako celek není vinna. Tato zjištění vyvolávají otázky ohledně vnímání osvobození.

Thomas Kück, jeden z účastníků diskuse, zpochybňuje myšlenku konečné řady. Dívá se na rozdílný historický vývoj ve východním a západním Německu a poukazuje na to, že mnoho žen na východě nemohlo zažít násilí, které trpěly, jako osvobození. Tobias Lenz, další řečník, zdůrazňuje, že Německo bylo osvobozeno od fašismu 8. května 1945 nikoli vlastním úsilím, ale spojenci. Lenz vidí tento den jako začátek úspěšného příběhu, který zahrnuje také mezinárodní odpovědnost Německa.

Historické souvislosti a vjemy

Osvobození od národního socialismu je často ztotožňováno s koncem nacionálně socialistické diktatury, poznamenané bezpodmínečnou kapitulací Wehrmachtu v roce 1945. V poválečném období byl 8. květen pro mnoho Němců spíše symbolem porážky. To se odráží v tom, že v NDR byl tento den oslavován jako „Den osvobození“, zatímco ve Spolkové republice byl na dlouhou dobu zahalen mlčením. Richard von Weizsäcker v roce 1985 poznamenal, že osvobození přišlo „zvenčí“, a osvětluje nejednoznačnost tohoto výročí. Kück a Lenz zdůrazňují odpovědnost Německa za zachování, abych tak řekl, kolektivní paměti, včetně obhajoby práva Izraele na existenci a posílení mezinárodního práva.

Ústředním tématem současné diskuse je odpovědnost dnešní studentské generace. To vyžaduje zpochybnění komplexních vzpomínek a nalezení rovnováhy mezi individuálními a kolektivními vzpomínkami. Výzvy kultury vzpomínání, které jsou patrné i v rostoucích revizionistických proudech a nárůstu pravicově extremistických stran, činí diferencované zkoumání historie o to potřebnější. Průzkum, který ukazuje, že většina je pro ukončení zločinů nacistického režimu, je alarmujícím signálem, který by mohl ve společnosti vyvolat dalekosáhlé diskuse.

Budoucí výzvy kultury vzpomínání

Osm desetiletí po druhé světové válce čelí kultura vzpomínání a politika s ní spojená několika výzvám. S tím, jak v roce 1945 zmizelo mnoho současných pamětníků, kteří nebyli dětmi, je uchování těchto historických událostí stále obtížnější. EU se svou rozmanitostí společností dále posílila pluralitní pohledy na historii. Konfrontace s nacionálním socialismem zůstává pro německou společnost kontroverzním tématem.

Pro strukturování vyprávění vzpomínek jsou zvláště důležité různé perspektivy v kontextu východního a západního Německa. Na pozadí nedávné diskuse o státním svátku 8. května je zřejmé, že tento den, byť není právně uznán, by mohl nabídnout více prostoru pro zkoumání politického sebeobrazu Spolkové republiky. Ozývají se výzvy k uznání 8. května jako celostátního svátku s cílem dát tomuto dni status důležité součásti německých dějin.

Otázky týkající se paměti a odpovědnosti jsou dnes aktuálnější než kdy jindy. Výzvy pro kulturu vzpomínání a připomínání se nejen odchylují od minulosti, ale také konfrontují společnost s její vlastní identitou a lekcemi z historie. V Německu, které se stalo rozmanitějším, se stává zřejmou potřeba přeformulovat hodnoty politiky paměti, aby byl možný diskurs založený na konsensu a respektu.

Další podrobnosti a různé pohledy na toto téma lze nalézt v různých zprávách, včetně na Leuphana, Wikipedie a Blog PRIF.